VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fuchsoviny Ireny Fuchsové: Dva se hádají, třetí pláče

Střední Čechy - Známá spisovatelka a fejetonistka Irena Fuchsová pravidelně přispívá svými každodenními nevšedními postřehy do Deníku.

1.7.2010
SDÍLEJ:

Irena Fuchsová - spisovatelka, fejetonistka.Foto: archiv Ireny Fuchsové

Mám kamarádku Lenku, o generaci starší, a čím jsem starší, tím víc si s ní mám o čem povídat, věřili byste tomu? Potkaly jsme se před třiceti lety v nemocnici, měly jsme postele vedle sebe a přes den, i dlouho do noci, jsme si povídaly. Když nás pustili domů, oběma se nám stýskalo. Sešly jsme se jednou, dvakrát, třikrát, a nakonec se už skoro třicet let scházíme pravidelně, minimálně jednou do měsíce. Potřebujeme se. A je nám spolu dobře.

Lenka krátce po našem seznámení ovdověla. Její manžel byl laskavý, milý a krásný chlap, který ji zbožňoval. Chápala jsem její smutek, i to, že tuhle velikou a nečekanou ztrátu, potřebovala něčím zalepit a stala se, ze dne na den, hlavou rodiny. Respektovanou královnou rodu.

Její dvě děti, syn a dcera, se brzy po smrti otce rozvedli a založili nové rodiny. Totéž udělali i jejich bývalí partneři. Moje děti a tvoje děti bijí naše děti. Přesně takhle to dopadlo i u Lenky, která prožívala problémy a radosti všech rodin, původních i těch nových, naplno, každý den. Řešila situace, o kterých její dětí a jejich noví partneři, ani bývalá snacha a bývalý zeť, neměli ani ponětí. Hledala, často i s mojí pomocí, diplomatickou cestu, jak dosáhnout toho nejlepšího pro svoji velkou rodinu a hlavně pro vnoučata.

Když dárky, tak všem stejné, když šla na maturitní ples prvnímu vnoučeti, musela jít na maturitní plesy všech ostatních, a k tomu taneční, promoce, svatby. Složitě řešila, jak pozvat na rodinnou akci bývalou snachu, jak říct synovi, aby vedl svoji dceru z prvního manželství ke svatebnímu obřadu, jak naznačit jeho druhé manželce, že není dobré, když bude sedět v čele stolu na svatební hostině jeho syna z prvního manželství, a spoustu jiných „maličkostí“, do toho se společně konaly návštěvy hřbitova, společné oslavy narozenin, svátků, výročí svateb, křty, promoce, taneční.

Tohle všechno prožívala její velká rodina společně a vlastně celé dlouhé roky nikdo netušil a netuší, že za rodinnou idylkou je pečlivá, složitá a někdy doslova diplomatická práce Lenky, královny rodu.

Už dávno jsem si zvykla, že při našich setkáních mluví hlavně Lenka. Nevadí mi to. „Jednou napíšu o tvé rodině ságu,“ řekla jsem jí mnohokrát, ale nikdy to neudělám. Vím o její rozvětvené rodině všechno, a když říkám všechno, tak je to pravda. O dětech, o vnucích, pravnucích, zetích, snachách. Vím o všech všechno.

Někdy jsem Lence tu jejich rodinnou pospolitost trošku záviděla. My se nescházíme, také nás není tolik, společně nic neslavíme, nicméně o sobě víme. S bráškou se moc nevidím, ale kdybych cokoli potřebovala, vím, že mi pomůže. I já bych mu pomohla. A on to ví, i když jsme si to nikdy neřekli. Proč bychom si to říkali? To je přece samozřejmé.

Loni před Vánoci jsem přišla k Lence a zhrozila jsem se. Byla bledá, uplakaná. Objala jsem ji a ona mi řekla něco, co mě šokovalo. Její syn a její dcera spolu nemluví.

„Nechápu to, Irenko. Jaruška prý Petrovi řekla, že si myslí, když je o pět let starší, že ho musí poslouchat. A že jí to už nebaví. A Petr se urazil.“ Utěšovala jsem ji, že to je jenom na chvilku, že spolu začnou mluvit o Vánocích, ale když svátky přišly, rodiny se poprvé nesešly. Ani o Velikonocích nepřišli vnuci zmrskat sestřenky, protože ty byly ve znepřátelených rodinách. Válka Lenčiných dětí se táhla a já na ně na oba měla čím dál větší vztek. Copak nevidí, JAK se jejich maminka trápí?!

Když jsem byla u Lenky naposledy, nic nového jsem se nedozvěděla. Jaruška pořád nemluví s Petrem a Petr pořád nemluví s Jaruškou. „Na každý Kmochův Kolín jsme se šli dívat společně na průvod. A pak šli všichni ke mně. Napekla jsem, navařila,“ zavzpomínala smutně Lenka, pohublá a pobledlá. „Letos poprvé nepřijdou… Irenko, připravila jsem ti balíček cukroví, vem si ho, ke kafíčku.“ Když jsme se za chvíli loučily, podívala se na mě s nadějí.

„Třeba se usmíří, až umřu, co myslíš?“

Blbí jsou na to dost, pomyslela jsem si, ale nahlas jsem sebejistě prohlásila, že spolu určitě začnou mluvit v srpnu, o kolínském posvícení…

1.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Biozemědělství je stále oblíbenější, má ale i odpůrce

Hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová.

Kde sehnat peníze na stovku školních tříd? Kraj starostům poradí

Čtyři návrhy kuchyně, která bude součástí obýváku

Manželé stojí před rozhodnutím, zda koupit byt. Bojí se totiž, že se jim do jedné místnosti nemůže vejít kuchyň, jídelní kout i obývák. Od toho je tu naše designérka Bára, která ukáže, že i na malém prostoru lze skloubit více funkcí.

Svědky kuriózní nehody u dálnice hledají policisté

Loket - K poněkud nestandardní dopravní nehodě došlo v pátek 12. května krátce před 13. hodinou. Na parkovišti před fastfoodem u dálnice D1 u sjezdu na Loket nezvládl řidič výjezd z parkovacího místa a sjel ze svahu. Situaci sledovala řada svědků, policie kvůli šetření potřebuje jejich výpovědi.

OBRAZEM: Vlašimské koupaliště pečlivě připravují na letní sezónu

Vlašim - Venkovní koupaliště ve Vlašimi vstoupí do letní sezóny opět v novém kabátě. Pracovníci vlašimských sportovních zařízení vyndali nářadí a začali areál připravovat pro blížící se otevření.

V Benešově vaří poprvé mok i pro pivaře s celiakií

Benešov – Poprvé v celé historii dlouhé už 120 let, začne benešovský pivovar vařit zlatavý mok, který bez strachu o své zdraví budou moci pít i celiatici, tedy lidé, s alergií na lepek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies