„Stále ještě ležím. Bylo to náročné po všech stránkách. Hokej nechci dlouho vidět," hlásil v pondělí odpoledne obránce, který v minulosti zakusil (pochopitelně za Kladno) nejvyšší soutěž a dnes se udržuje zápasy za tým přezdívaný Kovárny, nesoucí oficiální název HC 1988.

„Ať si to každý vyzkouší," hodil s potutelným úsměvem pomyslnou rukavici eventuálním následovníkům. Vnitřně se ovšem o překonání nevšedního zápisu do hokejové historie zase až tak neobává. Jak totiž sám přiznal, svištění puku a mlácení hokejek v něm začalo vzbuzovat nechuť už v průběhu zápasového maratonu. „Nevím, jestli to byla až taková láska k hokeji. Bylo to spíš o výdrži, i kdyby to nakonec mělo dohrát třeba jen osm deset lidí," svěřil se muž, který v sedmačtyřiceti navíc rozhodně nebyl nejstarším, kdo strávil noc na sobotu ve výstroji na ledě.

Třeba příbramský Milan Martínek oslavil už 65. narozeniny. Ještě o rok víc je Antonínu Kolářovi, který celý zápas odřídil bez jediného vystřídání. „Trochu jsem si přitom zpíval a poslouchal muziku. Nejhorší je udržet při tak dlouhém hokeji pozornost," podělil se o své dojmy do kamery České televize, která si akci nenechala ujít.

„Byli tam třeba o deset i patnáct let starší kluci, nebo ti, kteří závodní hokej nikdy nehráli. Klobouk dolů, že do toho šli a vydrželi to," měl Ladislav Náprstek pro všechny slova uznání. Po získaných zkušenostech by sám příští účast hodně zvažoval. „Napoprvé to bylo i hezké v tom, že jsme nevěděli, do čeho jdeme ."

Vedle obří únavy ale utkání přinášelo i velká setkání starých známých. Za domácí Spartak i hostující Kovárny totiž nastoupily desítky hráčů, kteří se v nejrůznějších kláních potkávali v méně či více vzdálené minulosti. „Příbram a Kladno jsou blízko, známe se, spousta z nás hrála spolu i proti sobě a potkala se třeba po řadě let. I v tom to bylo pěkné. Pak jsme tam ale chodili jako zombie. Svaly vás prostě neposlouchají. Cílem ale bylo vydržet, což se povedlo," zopakoval Náprstek. Kolik čistého času strávil na ledě, netuší. Střídat hráčské party mohly obě strany vždy nejméně po dvou dvacetiminutovkách. Přestávek se každý snažil využít k nabrání sil. U některých došlo i na spánek. S jídlem to prý ale nikdo nepřeháněl. Třeba Náprstek měl za zápas jen jednu polévku a rohlík. Pořádně se najedl až doma.