VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pro mě a moje nejbližší se splnilo něco velkého,“ říká dojatý Skopec

Vlašim – Jeden z nejšťastnějších hráčů, který nastoupil v prvním utkání druholigové fotbalové soutěže, byl David Skopec. Vlašimský záložník si totiž v týdnu před zápasem splnil sen, stát se fotbalovým profesionálem. „Pocity byly zvláštní, všechno se seběhlo strašně rychle. Každopádně, chvíle, kdy si uvědomíte, že se vám to splnilo, bych přál každému. U nás doma nezůstalo jediné oko suché!,“ směje třiadvacetiletý hráč, který navíc po závěrečném hvizdu rozhodčího slavil s týmem výhru nad Sokolovem 2:1.  

2.8.2017
SDÍLEJ:

David Skopec odehrál první zápas za Vlašim a již po prvním poločase mu horko odebralo hodně sil. Foto: Deník/Pavel Šimáček

Benešov se dlouho nemohl dohodnout s Vlašimí. Byl jste nervózní, že by se to nemuselo povést a vy jste putoval zpátky do Benešova?

Po několika týdnech a dnech zoufalství, kdy bylo tisíc zvratů a milion problémů, stále se to neblížilo k finálnímu dokončení. Z různých důvodů se přestup nestihnul ani do pohárového utkání s Meteorem, což mě hodně mrzelo. Přitom první mistrák byl pomalu za dveřmi a prožíval jsem tak hodně nepříjemné chvíle. Nervózní jsem samozřejmě byl a situaci prožíval, tyhle starosti nikomu nepomohly. Nakonec mi ve čtvrtek ráno při cestě na trénink zazvonil telefon a já se dozvěděl, že se to povedlo. Hned po tréninku jsem letěl za Honzou Jíchou do Kácova dohodnout podmínky smlouvy a bylo hotovo! 

Jaké jste měl pocity po podpisu smlouvy s Vlašimí?

Pocity byly zvláštní, všechno se seběhlo strašně rychle. Každopádně, chvíle, kdy si uvědomíte, že se vám to splnilo, bych přál každému. U nás doma nezůstalo jediné oko suché! (směje se)

Na jak dlouho jste se rytířům podepsal?

Smlouvu jsem podepsal na tři roky, takže doufám, že mě čeká jedna druholigová sezona a dvě prvoligové!

Jaké bylo zápisné?

Co se stalo na zápisném, to se stalo na zápisném a o tom se nemluví. Můžu jenom říct, že bylo povedené a užil jsem si ho, ovšem „Severní vítr je hodně krutý"! (směje)

Prodělal jste s Vlašimí celou přípravu a během zápasů jste nastupoval v základní sestavě, tak se dalo vytušit, že byste mohl mít místo i při mistrácích…

Je to pravda, dostal jsem poměrně velké množství času. Ze začátku to bylo fyzicky obrovské trápení, ale bojoval jsem a postupně to bylo lepší a lepší. Snažil jsem se do hry dávat čím dál víc věcí, které ode mě spoluhráči i trenér potřebují, a které jsem se od nich postupně dozvídal. Musím říct, že mi kluci strašně pomohli a pořád pomáhají. Forma vygradovala v zápase s Žižkovem, zápas nám ukázal, jak jsme se jako tým za přípravu posunuli. Já cítil, že je všechno na dobré cestě, bohužel se dá hovořit, že to pro mě a možná i pro tým byla generálka, což není úplně ideální čtrnáct dní před soutěží. Potřeboval jsem každou minutu na hřišti, ale Mol cup jsem ještě nemohl hrát.

Nakonec se vše upeklo a vy jste na pozici defenzivního záložníka vyběhl v zápase Fotbalové národní ligy proti Sokolovu. Jak jste se cítil před zápasem?

Byl to pro mě největší a nejdůležitější zápas, co jsem odehrál, první profesionální zápas a první zápas v druhé lize. Nervozita samozřejmě byla, od rána jsem si promítal milion scénářů, což je u mě před zápasem normální, ale tyhle byly neobvykle negativní! (směje) Těsně před zápasem jsem si uvědomil, co se právě děje a co za pár minut vypukne, bylo to zvláštní. Ta chvíle, kdy jsem vystupoval z tunelu, byla nádherná a budu si jí dlouho pamatovat. V tu chvíli jsem se cítil, jako kdybych nastupoval na Camp Nou! (směje se)

V zápase jste hlavně vypomáhal obraně, do útoku jste se nehrnul a rozdával míče, což se vám až na výjimky dařilo….

Hraju na pozici, která mi absolutně vyhovuje, pro některé to je změna, protože si mě pamatují v ofenzivnější pozici uprostřed, ale já se mnohem lépe cítím právě před stopery, kdy má člověk spoustu balónů a může to klasicky rozdávat, odtud se skvěle mění tempo hry a hra se dá hodně ovlivňovat. Pokud se mi to daří a jsem schopný dostat balon na naše ofenzivní hráče, je radost koukat na to, co tam vepředu kluci předvádí a možná je dobře, že se mě finální zakončení netýká, všichni víme, jak jsem gólový (dva roky v ČFL = 0 gólů). (směje se) Kdysi v dorostu před zápasem, když jsem měl hrát podhrot (v mém podání lenochoda), mi trenér Havlíček řekl, že moje pozice je stejně do budoucna na defenzivním záložníkovi. Tu informaci jsem nedokázal přijmout a v zápase, snad ani jako „pitomec“, nechtěl nastoupit, každopádně jsem časem opravdu zjistil, že právě tady má člověk nejvíc kontaktů s míčem a je tam skutečně moje pozice.

Postupem času vám ve velkém horku začaly docházet síly, a když jste střídal v 73. minutě, vypadal jste na lavičce na infarkt. Vařil jste hodně. Byl jste rád, že vás trenér vystřídal?

Došel mi kyslík, došla síla, došlo mi úplně všechno, už asi v 60. minutě, pak byla v 65. minutě pauza na pití a tam jsem poprvé trenérovi řekl, že už to fakt nejde! Věděl jsem, že nestíhám být tam, kde mě kluci potřebují a už jsem jim nedokázal pomáhat. Snažil jsem se to ze všech zbytků sil dobránit, dá se říct, že už jsem ani nepočítal s tím, že to do vystřídání přežiju.To že stále žiju je malý zázrak. (směje)

Závěr zápasu jste sledoval v poloze ležmo na lavičce, a i když byl zápas dramatický až do konce, vy jste ho ani neviděl, což vám asi nevadilo, když spoluhráči utkání dovedli do vítězného konce. Kdy jste se dostal zase do normálu?

Posledních pět minut jsem už viděl, i když ty zrovna infarktu spíš napomáhaly, než že by mu měly zabránit. Po závěrečném hvizdu jsem se cítil lépe než v normálu, chvilku jsem dokonce cítil nesmrtelnost. (směje)

Trenér Havlíček říkal, že musíte ještě víc potrénovat. V České fotbalové lize jste ale na jaře také zvládl zápasy ve velkém horku. Bylo to tím, že je soutěž o level víc?

Trénovat musím, tak jak trénuji a všechno bude časem v pořádku, zápasovou kondici získám jedině zápasy, z toho důvodu mě mrzí čtrnáctidenní zápasová pauza před soutěží. Trénovat a zlepšovat musím všechny činnosti a trénovat víc a víc to je samozřejmost nejenom pro mě, ale pro nás všechny v týmu, cíle, které jsme si dali, nepřijdou samy!

Hrál jste první zápas ve druhé lize, navíc jste vyhráli, když jste otočili zápas z 0:1 na 2:1. Více jste si asi nemohl přát…

Přišlo se na mě podívat spoustu kamarádů a lidí, kteří pro mě hráli velkou roli v mojí cestě k profesionálnímu fotbalu. Bohužel ten nejdůležitější člověk (táta) tam nemohl být, což je asi jediná věc, která v ten pro mě pohádkový den, byla negativní. Stav, který jsem prožíval po závěrečném hvizdu a při vítězné brance „Wíziho", bych přál každému. Je to ta chvíle, na kterou nezapomenete a proč se vyplatí, nikdy se nevzdávat a věřit ve svůj sen. Pro některé je to obyčejná chvíle, pro mě a moje nejbližší se ten den splnilo něco velkého (je dojatý) 

Již dnes (středa 2. srpna) vás čeká 2. Kolo Mol Cupu na umělé trávě Vyšehradě a v neděli hraje druhý mistrovský zápas, opět v domácím prostředí v neděli, tentokrát s Českými Budějovice. Budete si asi přát, aby nebylo takové horko, jako se Sokolovem… 

Uvidíme, jak poháru trenér rozloží síly. Druhý zápas ve čtyřech dnech, v těchto podmínkách, a navíc s umělou trávou, která nás na Vyšehradě čeká, to nezní úplně lákavě. Každopádně, pro nás je pohár obrovskou motivací, lze se v něm dočkat velkých zápasů. Takže doufám, že zápas zvládneme a všichni to přežijeme ve zdraví. Budějovice budou vrcholem náročného týdne. Počítám, že bude i stejné počasí, ale to nám nevadí, protože našemu soupeři je prý vždycky větší horko než nám! (směje se)

Autor: Pavel Šimáček

2.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

FNL, Vlašim - Varnsdorf 4:1.
9

Bodnutí Fenina rytíře rozzlobilo

Peníze. Ilustrační foto.

Objekty kolem benešovské šatlavy si můžete koupit

Do tiché země vtrhli jako vichřice

Benešovsko /OBRAZEM/ - Na břehu řeky roste tráva ostřice, prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice, nad tichou zemí vrčí netopýři a národ němý tlučou oficíři. Ke slovům písně Karla Kryla Jeřabiny nelze ani po 49 letech od okupace Československa vojsky pěti komunistických zemí, nic vytknout. Přesně totiž vystihují atmosféru té doby.

Válečný řev a řinkot zbraní. Taková byla raně středověká bitva

Brdečný - Malá osada Brdečný u Neveklova přivítala o víkendu nespočet nadšenců do historie. Raně středověká bitva Rogar neboli Pojídači mrtvých předvedla příchozím život v minulosti, ale také především raně středověké bitvy.

OBRAZEM: Festival Exploration si užily tisíce fanoušků

Benešov - Dlouho očekávaný festival elektronické hudby v Táborských kasárnách v Benešově skončil. Exploration za uplynulé dva dny ale navštívilo tisíce lidí. Mezi fanoušky byla slyšet jak čeština, tak i angličtina, němčina, francouzština nebo maďarština.

OBRAZEM: Parní lokomotiva Ušatá projela Posázavím

Posázaví - Výletníci a především milovníci lokomotiv mohli být v sobotu nadšeni. Přes Benešovsko, a hlavně Posázavím, projela parní lokomotiva přezdívaná Ušatá. Cestující ale nemuseli ujet celou trasu z hlavního města až do Kácova. Během cesty mohli využít zastávky u zajímavých turistických míst okresu a užít si tak výlet naplno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení