Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Remíza s Bohemians Praha Vám přinesla dvě kola před koncem soutěže záchranu ve Fotbalové národní lize. Určitě jste si zhluboka oddechli. Jaké byly oslavy, hlavně neříkejte, že žádné, to Vám nikdo neuvěří?

Důležitý krok k záchraně jsme udělali již v Ústí nad Labem, ale i tak jsme si po Bohemce oddechli. Záchranu jsme trošku oslavili, ale pouze díky mé rozlučce se svobodou, která byla naplánována na sobotní večer. Byl tam celý tým, takže došlo i na oslavu záchrany.

Pro Vás stopera to byl zvláštní týden. Ve středu jste vsítil jedinou a velice důležitou branku v Ústí nad Labem, kde jste vyhráli 1:0. V sobotu jste naopak zacílil do vlastní branky. To se chcete mermomocí stát nejlepším střelcem klubu a přeskočit spoluhráče Jíchu, který má o gól víc?

Může to tak vypadat. Kdo by se nechtěl stát nejlepším střelcem klubu, když má takovou šanci, že (smích).

Dát si vlastenec není příjemné. Kolikrát se vám v kariéře podařilo překonat vlastního brankáře?

Jestli si pamatuji dobře, tak to bylo potřetí. Poprvé myslím v Neratovicích, ještě za žáky ve Spartě Kutná Hora. Zbylé dva jsem si dal v letošní sezoně. V Opavě a teď s Bohemkou.

Jak Vás takováto situace rozhodí?

Nerozhodí, vždy je to o štěstí, které jsem v dané situaci neměl. V Opavě přede mnou tečovali míč, který směřoval do brány a já jsem se ho snažil vykopnout, ale už jsem to nestihl. Teď s Bohemkou, kdybych nešel do skluzu, tak to za mnou útočník uklidil do prázdné brány. Bylo to buď a nebo. Letos mi to zkrátka střílí(smích).

Na druhou stranu Vás musí těšit, že jste z pozice stopera vstřelil v sezoně sedm gólů, z toho tři z penalty. Když kopete penaltu, tak jste vždy míč uklidil v klidu do branky. Podle čeho se řídíte, vyberete si předem stranu nebo čekáte na pohyb brankáře …

To, že jsem dal již sedm gólů, mě velmi těší. Spíš než za góly z penalt jsem rád za branky vstřelené ve hře, ale když už jdu kopat penaltu, tak vím kam ji kopnu.

V sobotu jedete již v klidu na Žižkov. Pro Vás je ale zápas s Viktorkou vždy zvláštní, protože jste tam rok působil.....

Zápas pro mě bude tentokrát skutečně mimořádný, protože svůj první druholigový start jsem odehrál právě za Viktorku a teď, když jedeme pod televizní věž s Graffinem, završím tím svou první stovku zápasů ve druhé lize, tedy pokud nastoupím (smích).

Kamarádíte se s Richardem Kalodem. Volal jste mu a vyptával se, jak vůbec probíhá komunikace hráčů s italskými trenéry?

S Ríšou jsem si nevolal. V sobotu na již zmíněné rozlučce se svobodou, jsem mluvil s Petrem Marešem (pozn. hráč Viktorie Žižkov) a ten říkal, že je to velmi zajímavé, když na vás někdo křičí a vy nevíte co konkrétně křičí (smích).

V sobotu hrajete na Žižkově a sezonu dohrajete následující středu v Olomouci na HFK. Myslíte si, že se na vás pozitivně projeví, že jste již zachráněni a budete uvolněnější na hřišti?

Už nás nebude svazovat takový tlak, který byl na nás vyvíjen skoro celé jaro. Teď už si můžeme jít „zahrát" fotbal. Na druhé straně, pořád nám jde o vítězství a odčinění pár vyloženě nepovedených zápasů v letošní sezóně. I pro fanoušky budeme chtít oba zápasy vyhrát.

Budete rád, že sezona skončí nebo byste klidně hrál dál?

Letošní sezóna byla velmi náročná, hlavně po psychické stránce, takže už se nemůžu dočkat volna.

Vyrážíte hned po skončení sezony na dovolenou nebo budete jen relaxovat a čistit si hlavu doma?

V sobotu 8.června se budu ženit, takže relax a zasloužený odpočinek bude následovat na svatební cestě. Kam se podíváme, to se ještě uvidí (smích).