Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pessr – Kondrac 2:1, řekl trenér Kondrace Jiří Janouš mladší. Jak se to poslouchalo?

Je to o štěstí. Někdy se můžete snažit, jak chcete, a stejně vás po zápase bolí záda, jak vyndáváte fíky z branky. S Kondrací to štěstí při mně stálo, tak to bylo celkem dobrý a záda zůstaly bez námahy. Jinak děkuji panu Janoušovi za poklonu.

Teď začíná být zima, vám ale bylo několikrát horko. Zpotil jste se nebo jste byl dobře oblečený?

Teplo je základ.

Hlavně v prvním poločase jste předvedl několik výborných zákroků. Který byl nejtěžší?

Zase to štěstí. Jít některý z míčů o fous jinak, tak jsem byl namalovanej. A nejtěžší zákrok? Když vás míč trefí, není těžkých zákroků, ale dobře vypadajících.

V minulém zápase ve Vestci jste musel pro zranění odstoupit. Asi to nebylo nic vážného, když jste chytal s Kondrací jako Pán bůh?

Jak říkám, asi únava materiálu (nejsme nejmladší). Při rozcvičení záda, a pak v průběhu poločasu stehenní sval. Druhý poločas už to nešlo. A doma – týden s koňskou mastí každý večer po práci a noha jako za mlada.

Na zápas jste se asi dobře vyspal. Co vaše životospráva, už jí neřešíte nebo si dáte před zápasem lehčí jídlo, abyste mohl skákat?

No, vyspal. S ženou a kamarády jsme poseděli do jedné ranní u nás v hospůdce – kořalička, pivčo, takže životospráva ok. A pak člověk nemůže ani oslavit výhru, protože už mu druhý den netáhne.

Jste výborný gólman. Proč stále chytáte jen ve Struhařově?

Nevím, jestli výborný, ale já jsem patriot, takže už ve strouze asi zůstanu do důchodu.

Dříve jste proslul dlouhými dredy na hlavě. Asi před dvěma lety jste se nechal ostříhat. Proč a je to lepší?

Pohodlíčko – to je hlavní. S věkem člověk snad dostává i rozum. A děcka si doma neměly s čím hrát. (smích)

Jste nováčkem soutěže. Jak vidíte vaše akcie v I. B třídě, kterou jste si již před dvěma lety zahráli?

Fotbal je ošemetná hra. Uvidíme, kde budeme trůnit na konci sezóny. Na I. B třídě je krásné to, že máte za rok minimálně jistotu okresního přeboru.

Trenér Jiří Kubásek je těžce nemocný. Hrajete i za něj, abyste mu v boji se zákeřnou chorobou udělali radost?

Hlavně, aby Kubíček nemusel myslet na blbosti.

Asistentem trenéra je váš bratr Zdeněk. Kecáte mu do sestavy nebo jste v klidu?

U piva občas. Řekneme si, jak to hrajeme na h…o, no a za týden zjistíme, že se nic nezměnilo. Jsem o fous mladší, takže si stejně brácha dělá, co chce. Nerad to říkám, ale dělá to dobře. (smích)

Co na fotbal říká manželka? (ta se hrozně otázce směje).

Fotbal je pro ni, no vlastně – fotbal ji nic neříká. Ale samozřejmě mě ráda na kopanou pouští. S pozdravem: „Ať se zase nezraníš miláčku."

Co byste chtěl v životě a ve sportu dosáhnout?

Mám doma dvě zdravé děti, hodnou ženu – jsem nadmíru spokojený.