Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Osmé místo mě neuspokojuje, ale musím sportovně přiznat, že předvedená hra a výkony hráčů bohužel umístění odpovídají," povzdechl si Petr Slepička a poznamenal: „Přestože se nenaplnily mé představy o průběhu sezony, neberu to za žádnou katastrofu, spíše ponaučení, abych své výroky příště lépe formuloval. Našlo se totiž několik osob, včetně vás, kteří si do mě nezapomněli rýpnout ohledně boje o postup do přeboru."

Měli jste přes podzimní část sezony hodně kolísavé výkony a neudrželi stálou formu. Je to úděl trenéra béčka, který mnohdy čeká na pátek, koho bude mít o víkendu na zápasy k dispozici nebo je to hodně mladým kádrem?

Nový systém trénování a vzájemná spolupráce A týmu s B týmem se ukázal pro většinu mladých kluků nepochopeným. A tak jsme se museli po většinu času věnovat přístupu a nasazení hráčů nejen v zápase, ale i na tréninku, protože většina z nich byla přesvědčena, že z dorostu automaticky přejdou do béčka, budou pravidelně hrát, a tak se jim nemůže nic stát. Samozřejmě jsme byli závislí na doplnění kádru z A týmu, ale dost zápasů jsme odehráli bez posil s velmi mladým a nezkušeným kádrem.

Jak jste byl spokojený s hráči z A mužstva, kteří přišli na výpomoc béčku?

Tím, že mám možnost sledovat tyto hráče při tréninku, věděl jsem, jak nám mohou pomoci a zároveň pomoci sobě. Určitě byli přínosem. Přesto musí být ještě větším příkladem pro ostatní hráče a výrazněji se prosazovat.

Co mladým benešovským hráčům schází k lepším výkonům?

To opravdu nevím.Já osobně jsem viděl ve spojení obou týmů možnost velikého posunu hráčů béčka směrem dopředu. Úroveň tréninkových jednotek pod vedením tak zkušeného trenéra jako je Luboš Zákostelský, měla být pro ně takovou motivací. Dnes to spousta hráčů vidí asi jinak. Škoda.

Koho byste za podzim vyzdvihl a udělal vám radost?
Jednoznačně brankáře! Především Honzu Starečka, který odchytal většinu zápasů a byl rozhodně největší oporou týmu. Jsem rád, že tak výborný gólman, který kryje záda Pavlu Capouchovi v áčku, ukazuje své kvality u nás. Uzdravil se i Aleš Tlamicha, který dokázal v zápasech, že ho dlouhodobé zranění nijak nepoznamenalo.

Naopak od koho jste očekával víc?

Očekával jsem od všech daleko víc. Především v profesionalitě. Nejvíc mě však zklamali hráči, o kterých se nejvíce mluvilo – Keltner, Urban.

Jak moc vás limituje školní vytížení hráčů, hlavně vysokoškoláků, při trénincích?

Do doby, kdy hráči řešili pouze fotbal, bylo vše v pořádku. Počátek října vše změnil. Tréninková docházka výrazně poklesla a zároveň se vše ukázalo i v mistrovských zápasech. Hráčům ubývaly síly a jsem rád, že podzim skončil.

Během podzimu odešli narychlo Miroslav Podhorský do Teplýšovic a bratři Jendelovi do Nespek, i když jste moc hráčů neměl. Souhlasil jste s tím?

U Míry Podhorského to bylo především pro zranění. Nebylo jasné, kdy a jak se vrátí a tak jsme ho nechali dohrát v Teplýšovicích. Bratrům Jendelovým chyběla tréninková docházka a především vyhranost. Nejenže jsem s tím souhlasil, ale i doporučil změnu, byť nás to stálo hráče ve velmi úzkém kádru a riskovali jsme. To vše je součástí plánu.

Následně to vypadalo, že tým nedrží pohromadě a vypadalo to, že někteří hráči nepřistupují k tréninkům, tak jak by měli a stěžují si, že jsou málo vytěžování. Potvrdíte to?

To nemohu potvrdit. Hráči dostali dost příležitostí, aby se ukázali. Především více kolektivní pojetí nám chybělo ve většině zápasů. Ten je základem dílčího úspěchu a toho se nám dostalo až na závěr.

Od začátku sezony jste trénovali společně s divizním A mužstvem. Jak spolupráci hodnotíte. Je lepší, když vaši hráči trénují s lepšími nebo byste raději měl samostatný trénink?

Spolupráci hodnotím velice kladně. Hráče motivuje vyšší úroveň a herní kvalita, které se musí přizpůsobit. Jinak se nemají šanci prosadit. Bohužel to však neplatí u všech hráčů. Některým trvalo příliš dlouho než tuto strategii pochopili a nejsem si jist, že se dokáží posunout po fotbalové stránce výrazně kupředu.

Díky kvalitním tréninkovým jednotkám pod vedením trenéra Zákostelského si myslím, že samostatný trénink stačí v pátek v podobě přípravy na mistrovské utkání.

Co vám osobně dal první půl rok u mužstva z I. A třídy?

Určitě mi otevřel oči, protože představy, které jsem měl byly úplně jiné než byla skutečnost. Přesto rozhodně první půlrok hodnotím kladně. Jsem přesvědčen, že výkonnost některých hráčů poroste a po skončení jarní části bude více jasno, kdo v béčku bude pokračovat a s kým se budeme nuceni rozloučit, protože z dorostu by měli přijít docela kvalitní fotbalisté.

Čím Vás obohatil trenér divizního A mužstva Luboš Zákostelský?

V podstatě vším. Jeho zkušenosti jsou pro Benešov a především pro mě velice přínosné. Vážím si naší spolupráce a především vztahu, který mezi sebou máme.

Budete pokračovat ve společných trénincích i v zimní přípravě a jaké budete mít soupeře?

Ano budeme pokračovat. Nedokážu si představit, že by mi na trénink přišlo šest až osm fotbalistů a áčku třeba dvanáct a měli bychom trénovat odděleně. Úroveň by rozhodně klesla. Tento model má určitě větší perspektivu.

V zimní přípravě budeme hrát se Sedlčany (krajský přebor), Týnec, Votice, Hradišťko, Poříčí (všichni I. A třída) a Nespeky (I. B třída).

Po odchodu z Popovic do Benešova jste přestal hrát fotbal. Nesvrběli vás nohy a nezačnete na jaře zase hrát nebo už jste kariéru hráče odpískal?

Tím, že jsem skoro denně na hřišti ať už s áčkem nebo béčkem, tak mi zatím vlastní hra nechybí. V létě 2014 jsem ostatně chtěl svou hráčskou kariéru ukončit z důvodu vleklých problémů s kotníky. To ovšem neznamená, že si občas na tréninku s klukama nestrčím, dostanu-li od trenéra nominaci (smích).

Jak trávíte volno, než naskočíte do zimní přípravy?

Musím se alespoň trochu udržovat v kondici, takže si občas zajdu do posilovny nebo na spinning. Ale především se budu maximálně věnovat rodině, aby si mě užili, protože zimní příprava bude časově velmi náročná.