Jste se s umístěním na šestém místě spokojen?

Před sezonou odešlo z týmu pět nebo šest zkušených hráčů a od vedení mi bylo kladeno na srdce, abysme nesestoupili. První půlrok jsme skončili na osmém místě, což jsme ani neočekával a vedení bylo spokojené. V jarní části sezony se přidaly zranění hráčů v béčku i áčku, tak za nás muselo nastupovat několik dorostenců. Vedení z toho bylo nešťastné a myslelo si, že budou problémy s áčkem i s béčkem. I já jsem z toho měl vítr, ale zjistil jsem, že s klukama se dá pracovat. Nakonec oba týmy udělaly super výsledky. A šesté místo v I. A třídě, kde hraje v základu pět až šest dorostenců, je podle mě velký úspěch.

Bylo to tedy maximum, co jste mohl s týmem udělat?

Podle mě ano. Měli jsme super zápasy, jako obraty doma s Týncem nebo v Polepech a perličkou byla výhra nad prvním Jílovištěm rozdílem třídy 4:1.

Jak se pracuje s mužstvem, když kolikrát nevíte, kdo vám přijde pomoct z áčka nebo doplní tým z dorostu?

Je to obrovský problém. Taky stalo, že jsme musel měnit sestavu na poslední chvíli, protože hráč z lavičky áčka byl zraněný, ale myslel si, že zápas béčka v neděli dopoledne zvládne, ale po probuzení zjistil, že to nejde. 

Vždyť jste tak nemohli nacvičit standardní situace ani hlavně obranou hru…

Pokud máte secvičené standardní situace, tak je to polovina úspěchu, takže jsme šli strašně do mínusu, protože jsme je netrénovali. Snažil jsem se je vysvětlit jen těm, kteří trvale s námi trénovali a věděli jsme, že budou hrát. Jinak nácvik nešel udělat. Kluci se to snažili v rámci možností plnit. V obranné hře to bylo podobné. Kluci ale všechny nedostatky nahradili srdíčkem a bojovností.

Kolik jste měl stabilních hráčů v béčku?

Nejprve asi šest nebo sedm – bratry Jendelovi, Hronka, Voráčka, Balíka, Krejzu a Tlamichu. Jenže Tlamicha se zranil, v závěru po vyloučení a trestech Komárka a Večery se posunuli Krejza i Voráček do áčka. Takže se dá říci, že jsme končili se čtyřmi, zbytek na zápas doplnili hráči áčka a hlavně dorostu.

Jak se do mužstva včlenili dorostenci, pro které to jistě musel být mezi muže skok?

Strašně mě překvapili a v Benešově je na čem stavět. Pokud budou na sobě pracovat, poslouchat trenéry, tak z nich fotbalisti vyrostou. Vždyť když sedmnáctiletí kluci porazí o třídu chlapy, kteří hrají za slušné peníze, tak už musí mít nějakou kvalitu.

Kádr béčka byl velice mladý. Nechyběl Vám někdy zkušený hráč?

Před zraněním byl nejstarší Tlamicha a po něm jedenadvacetiletý Voráček. Určitě někdy zkušenost chyběla, ale pokud nastoupili z áčka Prikner, Žák nebo Capouch, tak nám hodně pomohli. Mužstvo na hřišti usměrnili a to šlo výkony nahoru.

Jaký hráč u Vás udělal největší posun?

Hůl jsem lámal nad útočníkem Dominikem Jendele a měl jsem problém s ním i rodiči. Teď jsem ho ale dotáhl do stavu, že může I. A třídu kopat s přehledem. Udělal strašný posun dopředu. Pokud bude na sobě pracovat, dělat, co od něj člověk potřebuje, bude vyhledávat a vyhrávat, hlavně hlavičkové souboje a zlepší kondici, tak by někam mohl dotáhnout. Velice perspektivní, výjimečný a podle mě Top hráč je Vyhlídal. Velmi dobrý je i Balata jen škoda, že se zranil. I mladý Černý udělal kus práce, ale potřebuje ještě zlepšit výbušnost. Bratři Chrpové mají velké srdíčko, udělali taky postup, ale čeká je ještě hodně práce. Kdyby trochu rozdělili fotbalového srdíčka i jiným, tak by to byla nádhera. Všichni kluci můžou myslet ještě daleko výš, ale záleží jen na nich. Hlavně vždy musí začít u sebe, protože jen talent jim nestačí.

V zimě jste dostal k ruce asistenta Petra Stanku. Jak Vám to pomohlo?

Byl jsem strašně rád, když přišel v zimě předseda klubu pan Machač a nabídl mi, zda by jsem Petra jako asistenta nechtěl. Vždyť jsem byl na podzim na všechno sám. Utvořili jsme velmi dobrou dvojici. Byl jsem s ním velice spokojený, snad i on se mnou, proto by to asi se mnou nedělal. Měli jsme spolu nadstandardní spolupráci, jak po lidské, tak fotbalové stránce, protože měl na fotbal stejný názor. Proto nechápu postavení klubu, že rozdělí něco, co funguje. Na druhou stranu chápu, že když přijde nový sponzor, tak má právo vyměnit lidi. Za nás ale vypovídaly výsledky.

Byl vyhazov jako blesk z čistého nebe?

Přesně tak. Jenže na pozici trenéra jsem již asi patnáct let a poznám, jestli mají lidé radost z výsledků nebo ne. Neříkám, že by mi to nepřáli, ale hlavně na konci sezony, když se nám dařilo, tak jsem viděl, že to nebyla radost od srdíčka.

Kdy Vám konec oznámili?

V pátek před posledním zápasem v Hradišťku mi sekretář Turek zavolal, zda můžu přijít dříve na trénink. Tam mi bylo sděleno, že u mužstva končím a ať to řeknu týmu. Pak mi na rozlučce s áčkem přede všemi poděkovali.

Řekl Vám sekretář důvod odvolání?

Chtěl jsem to vědět, ale sděleno mi to nebylo. Jen mi řekl, že byli se mnou spokojení, ale smlouvu se mnou neprodlouží. Odpověděl jsem mu, že za mnou hovoří výsledky a že se před sezonou bály, abysme nesestoupili. Alespoň je vidět, že práce a kecy okolo toho nemají cenu. Na druhou stranu se snad ani nemůžu zlobit na ty lidi, kteří mi to řekli, protože zato ani snad nemůžou. A jestli se za mě postavili nebo ne, to ani nechci vědět.

Mrzel Vás odchod?

Samozřejmě. Každý trenér, když je vyhozený, snad musí být naštvaný. Dva dny jsem o tom přemýšlel, až jsem nespal. Člověk trochu něco vybuduje, o klukách něco ví a pak musí skončit, což zamrzí. Jsou tu fotbalisti, se kterými se dá pracovat, ale musí chtít. S mužstvem jsem byl spokojený a rád jsem s kluky pracoval. Neříkám, že jsme neměli problémy. V kabině jsme se někdy pohádali, ale vždy to bylo k dobru věci. Několikrát jsem je pochválil a kritiku jsem zásadně řešil přede všemi, protože nemá něco řešit stranou, protože je to kolektivní sport a není to tenis. Neříkám, že jsme neudělali chyby, ale ty děláme všichni.

Nemohly být příčinou vyhazovu i právě vyříkávání názorů s hráči, kterým se to nelíbilo a ventilovali to ven z kabiny?

Na mladé kluky jsme byli s Petrem Stankou dost přísní, vytvářeli na ně určitý psychický tlak, se kterým se musí vyrovnat, pokud chtějí fotbalově růst. Bez toho to nejde. Ve fotbale se prostě nemůžete všem hráčům zalíbit. Snažil jsem se klukům říkat, ať se nespoléhají na rodiče, ale sami na sebe. Samozřejmě se určitá kritika ke mě donesla, ale pak i dotyční zjistili, že to bylo ku prospěchu hráčům, kteří si mysleli, že na ně zbytečně vyvíjím určité tlaky. Nemůžete jen hráče chválit.

Už víte, kdo na Vaše místo trenéra B mužstva nastoupí?

Ano. Na rozlučce mi bylo oznámeno, že A mužstvo povede Luboš Zákostelský s asistentem Petrem Slepičkou, který by mě být hlavním trenérem béčka. A ti by měli spolupracovat s novým trenérem devatenáctky Luďkem Matouškem.

Jakou jsme měl spolupráci s trenéry áčka a dorostu?

Spolupráce s trenéry áčka Bártou i Beranem, dorosteneckým trenérem Kudrjavcevem byla v pořádku a fungovala. Samozřejmě jsem respektoval, že na koho si ukáže trenér áčka, tak mu bude k dispozici a zase koho jsem chtěl já s dorostu, tak přišel. Snažili jsme si vyjít vstříc a žádný problém jsme neměli.

Pokud budou chtít noví trenéři informace, podáte jim je?

Určitě. Beru to jako fotbalový život. Když skončil Fiala v Benešově, tak jsem skončil taky a odešel na tři roky do Teplýšovic. A kdybych zanevřel na Benešov, tak bych se nikdy zpátky nevrátil. Teď přišel nový sponzor, který má právo dosadit si svý lidi a tak učinil. Prostě mě to mrzelo, nic víc, a abych si stěžovat, to vůbec. Práci jsem si odvedl, výsledky měl, takže mám čistý stůl.

Budete trénovat někde jinde nebo si orazíte?

Zatím se o tom nechci bavit. Teď pojedeme s manželkou na dovolenou a nechci se tím zatěžovat. Až přijedeme, tak uvidíme. Když přijde nabídka s rozumným návrhem a mančaftem, tak ji třeba budu akceptovat. Fotbal mám rád a baví mě. Jsem plný síly, měsíc odpočinku mi stačí a poté mi již začne fotbal chybět.

Kam jedete na dovolenou?

Ještě nevím, ale na dovolenou jedu kvůli manželce. Tři roky jsme kvůli fotbalu nikde nebyli, takže přivítala, že mě vyhodili. Moře moc nemusím, letadlo také ne, ale pořád se podřizovala mému fotbalu, tak jsem teď dostal nůž na krk a musím jet. (smích)