Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po podzimní části jste udrželi třetí místo i na jaře. Jste spokojený s umístěním nebo jste v koutku duše pomýšlel na lepší umístění?

Myslel jsem si, že bychom ještě v tabulce mohli poskočit, protože z podzimního kádru k výrazným změnám nedošlo. Nechtěl jsem ztratit třetí flek a to se povedlo. V mužstvu jsou ještě rezervy, ale já jsem s umístěním spokojený a myslím si, že i kluci.

Myslíte si, že jste z hráčů vymáčknul maximum?

Někteří kluci, které nechci jmenovat, mohli přidat, ale moc jich nebylo. Většina se snažila, dala do zápasu a tréninku všechno, takže jsem byl spokojený. Také nás trápily zranění a záleželo, jestli přijdou tři legionáři Svoboda, Siegl a Horňák.

Na podzim jste měli skóre 19:5, po skončení sezony 47:27. Na jaře jste nastříleli 28 branek, ale na druhou stranu inkasovali 22 gólů, což je dost. Myslíte si, že je to útočnou hrou?

Kluci se více věnovali útočným povinnostem a vzadu si mysleli, že se nemůže nic stát. Někdy se ale stalo, že jsme dostali dva i tři góly a nebyla to vina jen kluků. Celou zimu jsme mluvili, že dáváme málo gólů, ale na druhou stranu, někdy i jedna branka nám přinesla všechny body. Teď jsme zase dali víc gólů, ale tolik bodů jsme jako na podzim nezískali. Po několika jarních kolech se udělal v tabulce odstup a nevím, jestli se hráči neuspokojili. Přesto beru i odvetnou část jako perfektní.

Za mužstvo nastupovali, pokud měli čas, i bývalý ligový a reprezentační hráči Horst Siegl, Zdeněk Svoboda a Michal Horňák. Který mužstvu nejvíce pomohl?

Nechci někomu křivdit, ale byl to jednoznačně Zdeněk Svoboda. S ním naše hra vypadala úplně jinak a byla díky jeho přihrávce, čtení hry, standardním situacím, velmi kvalitní. Když přijel Michal Horňák, byl v obranné fázi osobností, to samé se dá říci v útoku o Horstovi Sieglovi. Jejich působení v mužstvu musím pochválit a myslím si, že to samé by řekli i ostatní kluci.

Přece jen si myslím, že jeden zklamal – Horst Siegl. V rozhovoru řekl, že chce dát nejméně deset branek a vstřelil jen šest. Co se stalo, že se vyhlášený kanonýr vícekrát netrefil?

Již není tak výbušný nebo rychlejší, ale stále ten čich na góly má. Bohužel některé tutové šance neproměnil, to se mu dříve nestávalo. Asi stárne (smích).

V mužstvu jste dával hodně prostor i mladým talentovaným hráčům – Danielovi, Slabému a Dohnalovi, kteří jsou příslibem Votic. Co si o nich myslíte, mají talent to někam dotáhnout?

Dohnal byl zraněný a dělal maturitu, tak se nemohl naplno fotbalu věnovat. Pokud by byl zdravý, tak by hrál také v základu jako Petr Daniel a Martin Slabý. V každém zápase jeden nebo dva nastoupili a myslím si, že si od zkušených hráčů něco vzali a určitě po fotbalové stránce vyrostli.

Mají předpoklady hrát ve vyšších soutěžích, nebo je pro ně divize maximum?

Jsem rád, že kopali špičku divize. Ověřili si jak je to hrát s kvalitními mužstvy, zjistili, co fotbal na této úrovni obnáší. Chtěl bych, aby si to někdy vyzkoušeli i třeba ve druholigovém mužstvu. Tam jsou tréninkové dávky náročnější, přesto si myslím, že by se neztratili.

Dvě kola před koncem jste překvapil prohlášením, že ve Voticích končíte. Mohl byste říci důvod, proč úspěšný trenér chce odejít?

Mám dobrou práci a teď se nám spojily dva subjekty doprava a mechanizace, takže budu mít časovou náplň trošku pozměněnou. Pokud chceš fotbal dělat naplno, tak je potřeba na divizi alespoň třikrát s mužstvem trénovat. Navíc to mám do Votic sedmdesát kilometrů. Sotva jsem přijel z práce domů, prohodil jsem auta a mazal. Poslední dva měsíce jsem byl ve stresu, abych stihl trénink a nepřijel až za pět minut pět. Potom je trénink k ničemu. Musím být na hřišti minimálně čtvrt hodiny před začátkem, nachystat si věci nebo popřemýšlet, když je méně hráčů, abych změnil připravený trénink něčím jiným.

Ještě před koncem sezony prosákly informace, že budete od nové sezony působit v krajském přeboru v Úvalech. Co vás k tomu vedlo?

Největší roli sehrálo, že to mám z Šestajovic, kde bydlím, blízko. Na hřiště kilometr pěšky přes les a pět po silnici autem. Kontaktovali mě už před měsícem, když jsem řekl, že možná ve Voticích skončím. Jednání byla férová a pozvali mě na zápas venku. Zachránili se asi tři kola před koncem, přesto si myslím, že mužstvo má navíc. Dali mi možnost přitáhnout si lidi, které znám a také na krajský přebor velice kvalitní podmínky. Takže se dá říci, že jsem si ani moc nepohoršil, navíc jsem doma.

Měl jste i jiné nabídky?

Ano z Prahy z divize, ale dojíždět přes celou Prahu. To jsem s díky odmítl, protože bych byl dříve ve Voticích, než na novém místě.

Budete chtít do Úval přetáhnout některé hráče z Votic?

Pokud by někdo nechtěl být ve Voticích, tak bych nebyl proti. Kluky znám, ale za každou cenu je z divize nebudu přetahovat do krajského přeboru, když jsou ve Voticích spokojeni. Je ale dost času, telefony na sebe máme, tak není problém se dohodnout. Vzal bych si třeba Petardu (pozn. Petra Daniela), ale vím, že má daleko navíc. Navíc bych mu přál, aby si alespoň zkusil přípravu ve druhé lize a zjistil, co to obnáší.

Už víte, kdo vás ve Voticích nahradí. Mluvilo se hodně o bývalém reprezentantu a sparťanské ikoně Janu Bergerovi?

Honza Berger řekl ne. Byli jsme spolu s nároďákem a řekl mi, že Votice absolutně ne, je to strašně daleko. Milanu Šedivému (pozn. sponzor klubu) jsem nabízel, ať řekne Horníčkovi (pozn. Michal Horňák), ale ten zůstal asistentem v Čáslavi. Trenérem bude Ivan Pihávek. Tak jsem říkal Milanovi Šedivému, že až skončí Ivan Pihávek, koho vezme, když i Ivan Čabala skončil. Tak mi řekl Ivana Horníka (smích).

Prožil jste ve Voticích rok a půl, jak na něj budete vzpomínat?

Nádherně. Měli jsme výsledky, lidi byli příjemní a člověk měl ze všeho dobrý pocit. Měli jsme sice problémy v zimě, protože nebylo, kde trénovat, ale nějak jsme to vyřešili. Pokud se ještě udělá plánovaná umělka, tak už si nebude na co stěžovat. Kdyby byly Votice blíž, tak bych neodcházel. Některé kluky bych si v rámci možností do mužstva přitáhl. Přesto jsem byl s hráči v mužstvu velmi spokojený a v rámci možností je budu sledovat a budu rád, když se někdo dostane do vyšší soutěže.