Mrtvá domácí zvířata, šokovaní promáčení lidé, strhaná oplocení, posunuté a zaplavené automobily, podemleté stavby, vyplavené domy, zanesené komunikace. Právě takové následky měla letní bouře, když se odpoledne 13. července před pěti roky přehnala přes Benešovsko.
Takový byl začátek povodní v Česku. V tu dobu nikdo ani netušil, že se zemí prožene záplava nevídaných rozměrů. Obyvatelé Vlkovce, nejhůře postižené části okresu, počítali škody. Ty se šplhaly do mnoha milionů.
„Za padesát let, co sem jezdím, tu nic takového nebylo,“ vzpomíná chalupář Zdeněk Kadlec. Přitakala mu i důchodkyně Marie Svobodová.
Nános bahna, stromů a kamení zatarasil ve Vlkovci i trať z Čerčan do Sázavy. V nedalekém Růženíně vodní masa posunula ze skláren na koleje i haldu dřevěných palet. Železničáři trať zprovoznili až druhý den po bouřce. Těžké chvíle prožil při záplavě i starousedlík z Vlkovce Josef Vágner. Aby mu voda neodnesla trabanta, přivázal ho ke sloupu. Statečný muž ale zachránil i mladíka ze sousedství. Proud ho strhl a nesl pod nákladní automobil.
„Ani můj otec, který tu byl od roku 1924, nic takového nikdy nezažil,“ dodal Josef Vágner.
Ve Vlkovci nešla elektřina, choceradská radnice přistavila cisterny s pitnou vodou. Své si užili s dešťovou vodou promíšenou s blátem z ornice také lidé v Choceradech. Také jim voda zaplavily sklepy. Františku a Marině Kamelským zbývalo k doizolování domu asi půl metru. Pak přišla záplavová vlna.
„Protrhla val, spadl nám plot a na zahradě jsme měli jezero. Stačil jsem ujet autem a najednou byla voda až na pátém schodu,“ komentovali tehdy situaci mladí manželé.
Práci měli také hasiči. Dobrovolní i profesionální. „Jsme už na desátém místě,“ uvedl hasič Miloš Páv.